Rozhovor s Lukášem Hodboděm

Rozhovor s čerstvým dvojnásobným Mistrem České republiky

R:        Na halovém MČR žactva jsi získal dvě zlaté a jednu bronzovou medaili a  spolu s Tomášem Mošou jsi jediný závodník, kterému se  podařilo získat tři medaile a stal jsi se  tak jedním z nejúspěšnějších atletů šampionátu. Takže velká gratulace a hned první otázka. Ty jsi svým zaměřením spíše půlkař (běh na 800 m, pozn. autora). Jak jsi přišel na myšlenku jít tři sprinterské disciplíny a ještě rovnou na Mistrovství republiky?

LH:     Půlka se těžko kombinuje s dalšími disciplínami. Je to náročná trať, po které je potřeba delší čas na regeneraci. Navíc jeden den se běží rozběhy, druhý den finále… Prostě to časově nevychází. A podle letošních tabulek jsem měl šanci na získání více medailí. Tak proč to nezkusit? A také jsem se na začátku sezony rozhodl více věnovat rychlosti…

R:        Ale třeba takový Filip Sasínek startoval v bězích na 1500 a 3000 metrů a v obou discíplínách dokázal zvítězit.

LH:     Na delší tratě zatím nemám dost naběháno, jestli to myslíš takhle. A jinak je to proti běhu na 800 metrů trochu rozdíl. Obě závody se běží rovnou jako finále, odpadají rozběhy, takže každý den běžíš jeden závod. Ale určitě je to také náročná kombinace a od Filipa to byl super výkon.

R:        Co ti na tvůj nápad říkali trenéři?

LH:     (Smích) Upozorňovali mně, že to bude těžké. Ale v mé myšlence mně podporovali, trochu jsme přizpůsobili tréninky a tak. Věřili, že to zvládnu.

R:        I podle Tomáše Dvořáka (bývalý desetibojař a šéftrenér atletické reprezentace, pozn.autora) se jedná o „vražednou“ kombinaci. Co ty  na to?

LH:     Bylo to hodně obtížné, ale zvládnout se to dalo…

R:        Dobrá,  pojďme si projít jednotlivé disciplíny. V běhu na 60 metrů jsi bez problémů prošel až do finále, ale zde jsi malinko „zaspal“ na startu a musel jsi hodně stahovat…

LH:     No, já jsem spíše specialista na střední tratě, kde ten start není až tak důležitý. Technice startu z bloků se příliš nevěnuju a je to moje slabina. A když pak zaspím, musí se to dohnat jinde. Ale na šedesátce toho času na nějaké dohánění tolik není…

R:        Takže nakonec s bronzovou medailí spokojenost?

LH:     Určitě ano, bronzová medaile mi v mě sbírce medailí z MČR chyběla… (Smích)

R:        Finále na 300 metrů bylo od startu prakticky tvojí záležitostí, v cílové rovince jsi měl obrovský náskok a přesto jsi šel naplno až do cíle. Proč jsi nepošetřil síly na další závod?

LH:     Běžel jsem na čas. Před  závody jsem se díval na rekordy Mistrovství a chtěl jsem se o rekord pokusit, nebo se mu alespoň hodně přiblížit. Ale věděl jsem, že v Jablonci to bude těžké…

R: Proč?

LH: V jablonecké hale je menší poloměr zatáček než v ostatních halách. Je těžké v nich běžet naplno a neztrácet rychlost. Rekord Mistrovství je ze Strahova, kde to není tak hrozné, ale zase se ty zatáčky musejí běžet tři.

R:        Nakonec z toho byl druhý nejlepší čas v historii halových MČR žactva…

LH:     …což v jablonecké hale považuji za úspěch.

R:        Finále na 300 m tě určitě stálo spoustu sil a za půl hodiny tě čekalo finále v běhu na 150 metrů. Jak jsi se cítil, když jsi věděl, že proti tobě budou stát relativně odpočetí soupeři.

LH:     Ten čas na regeneraci byl opravdu dost krátký, věděl jsem, že soupeři budou na tento start lépe připraveni. Také jsem věděl, že na své osobní maximum se nedostanu, ale byl jsem připravený dát do závodu vše.

R:        Závod na 150 metrů se pro tebe nevyvíjel dobře, do cílové rovinky jsi vbíhal za svým největším soupeřem s poměrně značnou ztrátou.  Co ti v té chvíli proběhlo hlavou?

LH:     Honzu Kuklíka znám dobře, nevěřil jsem si na něj.

R:        A pak jsi zahájil mohutný finiš a dotáhl jsi ho do vítězného konce. V cíli jsi dokonce vítězně zvedl ruce nad hlavu, což jsme u tebe snad ještě nikdy neviděli. Byla to taková radost z vítězství nebo úleva, že to máš za sebou?

LH:     Určitě obojí, ale radost z vítězství byla tentokrát větší. Po pravdě řečeno jsem ho moc nečekal…

R:        V loňském roce jsi s stal  Mistrem republiky v běhu na 800 metrů v hale i na dráze. Měl jsi také čas sledovat závod na této trati ?

LH:     Běh na 800 metrů jsem sledoval a fandil jsem svým bývalým  soupeřům. Vlastně i budoucím…

R:        Čas vítěze byl téměř o 15 vteřin horší než je tvůj osobák. Pokud by se nic vážného nepřihodilo, pravděpodobně by jsi poměrně snadno získal další titul na této trati. Takhle jsi musel každou medaili poctivě vydřít.

LH:     Já mám z těch vydřených medailí větší radost než kdybych je získal snadno.

R:        Takže své volby nelituješ?

LH:     Určitě ne.

R:        Šel by jsi do této sprinterské kombinace znovu?

LH:     Nebál bych se to zopakovat.

R:        Jsi držitelem již šesti medailí z MČR, z toho čtyř zlatých. Které si vážíš nejvíc? A nemusí to být zrovna ta zlatá…

LH:     Asi té za moje první vítězství na MČR. (halové Mistrovství ČR, 800 m, pozn.autora)

R:        Ta tě stále nejvíc sil?

LH:     Asi ano. Navíc jsem neměl tolik zkušeností z velkých závodů, v kategorii starších žáků jsem byl nejmladší a všichni jsme na tom byli výkonnostně přibližně stejně. Takže to bylo náročné i takticky.

R:        Teď jsi poměrně zkušený závodník,  absolvoval jsi už šest MČR, reprezentoval jsi v mezistátním utkání proti Slovensku. Jak jako závodník vnímáš atmosféru velkých závodů? Je to velký rozdíl oproti závodům  nižší kategorie?

LH:     Rozdíl je velký. Atmosféra na těchto závodech je natolik povzbuzující, že mě dokáže dostat až k překonání osobních rekordů .

R:        Jsi bezesporu úspěšný mladý atlet a můžeš být vzorem pro tvé následovníky. Co by jsi vzkázal začínajícím atletům?

LH:     Že atletika je krásný sport, kterému určitě stojí za to se věnovat. Je to sice dřina, ale časem i  mezi soupeři vznikne zvláštní druh přátelství. Na dráze si sice nic nedarujeme, ale taky víme, že to bude fér boj a ten druhý na nás neudělá žádný podraz. A že pokud se chce něco dosáhnout, musí se pro to udělat maximum.

R:        Prozradíš nám nějaké své sportovní plány do budoucna?

LH:     Letos bych chtěl jít půlku pod dvě minuty a chtěl bych obhájit titul na dráze.

R:        A v soukromí? Nějaké slečny?

LH:     Kromě  atletiky se chci v budoucnu věnovat také programování, které mě baví.  A děvčata? Jsou zajímavá snad pro každého a tak proč ne i  pro mne?

R:        Děkuji ti za rozhovor a ať ti to běhá.

LH:     Taky děkuju.

Autor: Lada-V Vydáno: 15.3.2011 0:00 Přečteno: 1473x Hodnocení: 1 (hodnoceno 3x)

Vaše hodnocení: 1 2 3 4 5

Formát pro tisk