S nezměrným zármutkem a bolestí v našich srdcích oznamujeme, že ve čtvrtek 24. září 2020 tragicky ukončil svůj život vynikající běžec a skvělý kamarád Ondra Hodboď. Ondro, zůstává tu po tobě obrovské prázdno...
Ondra Hodboď se narodil 1. června 2001. Již od raného dětství oplýval nebývalou energií a aktivitou. Jako fanoušek svého staršího bratra často navštěvoval se svými rodiči různé sportovní akce a když byl vypsán závod pro jeho věkovou kategorii, neváhal se sám postavit na start. Pamětníci si jistě vybaví malého blonďáčka na startu Běhu Lipovou alejí či Kounické sáňkovačky, kde sbíral první zkušenosti, medaile, ale i porážky... Dlouhou dobu nebyla v nymburském atletickém oddílu otevřena tréninková skupina odpovídající jeho věku a proto se začal nejdříve věnovat fotbalu v SK Polaban Nymburk. Teprve později se stal i členem atletického oddílu SKP a k mírné nelibosti tehdejší trenérky oba sporty kombinoval. Dodnes se traduje příhoda, kdy malý Ondra přišel domů z tréninku se slovy: "Mamí, trenérka po mně chce, že si mám zvolit nějaký priperity a já vůbec nevím co to je..." Naštěstí si jako svou "priperitu" zvolil atletiku, která se pro něj později stala velkou láskou a životní cestou. Přibližně v jedenácti letech se stal "benjamínkem" tréninkové skupiny pod vedením Petra Müllera a Ládi Veselého, ve které trénoval také jeho bratr Lukáš. S elánem a zarputilostí sobě vlastní se vrhal do všech atletických disciplín a k "radosti" svých trenérů si z většiny závodů složil svůj vlastní víceboj. Od začátku bylo jeho snem jednou pro sebe vybojovat medaili na mezinárodních žákovských závodech European Kids Athletics Games v Brně. S postupem času sám začal přicházet na to, že méně znamená někdy více. A navíc dle jeho výkonů bylo stále zřejmější, že ho čeká běžecké kariéra. Přestože na trénincích stále absolvoval všeobecnou přípravu, od třinácti let své starty více směroval k běžeckým disciplínám a obsolvoval i své první "běžecké" Mistrovství České republiky v Bělé nad Radbuzou, na kterém obsadil deváté místo v přespolním běhu. Jako mladší žák začal také startovat v soutěži družstev v barvách TJ Sokola Kolín, kterým zůstal věrný následujících sedm let.
S rokem 2015 vstoupil Ondra do kategorie žactva. V halové sezóně se z vlastní iniciativy zúčastnil halového Mistrovství republiky v Jablonci nad Nisou, kde v takticky běženém závodě obsadil deváté místo v běhu na 1500 metrů. Na jaře téhož roku se jeho tréninkovými "sparing kolegyněmi" staly běžkyně, stýplařky Martina Šuková (2x Mistryně ČR, vítězka MU, extraligová závodnice) a Terka Javůrková (prakticky průkopnice stýplu v SKP). A proč sparing kolegyně? Jedoduše proto, že dívky proti označení sparing partner dost protestovaly... Obě dívky přijaly Ondru s péčí přímo sesterskou a zvláště svědomitá a pečlivá Martina měla na Ondrovu budoucí tréninkovou kázeň výrazný vliv. Na několik let tak formálně vznikla "Veselá tréninková skupina TOM". S ní také Ondra absolvoval své první stýplařské tréninky a když potom Ondra na Mistrovství Čech družstev při svém prvním startu na 1500 metrů překážek zvítězil, rozhodl se na této trati nastoupit i na Mistrovství ČR žactva v Jablonci nad Nisou, kde skončil s časem 4:44,57 pátý. O čtrnáct dní později již ale opět zvítězil na MČR družstev žactva ve Staré Boleslavi a přispěl tak k celkovému vítězství kolínského družstva. A získal svůj první Mistrovský titul a zahájil dráhu stýplaře...
Na halové Mistrovství ČR 2016 již byl Ondra nominován v bězích na 1500 a 3000 metrů. Když se dostavil k výdeji čísel a řekl svoje jméno, překvapená slečna se zeptala: "Ty jsi..., ty jsi bratr?" Tím bratrem myslela Lukáše, v té době již známého atleta... Ondra se jenom usmál a přikývl. V sobotu potom skončil čtvrtý v běhu na 1500 metrů a v neděli vybojoval svou první individuální medaili z MČR, když doběhl druhý v běhu na 3000 metrů v čase 9:45,91. A v té chvíli přestal být "pouhým" bratrem a jeho běžecká hvězda začala stoupat... Pravidelně zařazované běžecké tréninky spolu s "fyzickou" pubertou přinesly své ovoce a Ondra se začal výrazněji prosazovat i na doplňkových tratích. Vyplatila se i spolupráce s dalšími tréninkovými skupinami, zejména účast na běžeckých kempech pod vedením Luboše Dryáka. V sezóně Ondra postupně zvítězil na Přeborech Středočeského kraje v hale (1500 m) i na dráze (800 m), na Youth Athletics v Kolíně (1500 m), vybojoval svou vytouženou zlatou medaili s typickým krokodýlem na EKAGu (1500 m), poprvé se stal Mistrem ČR (1500 m př.- 4:41,94). V závěru sezóny svými vítězstvími ve stýplu podpořil tým kolínských žáků na Mistrovství Čech i Mistrovství ČR družstev. Na základě svých výkonů byl přijat do Sportovního centra mládeže (SCM) a pro rok 2017 byl zařazen do širšího reprezentačního výběru do osmnácti let.
Osobní rekordy v roce 2016: 800 m - 2:03,67, 1500 m - 4:17,85, 3000 m - 9:30,37, 1500 m SC - 4:41,94
První rok v kategorii dorostu, rok 2017, byl pro Ondru rokem plných změn v osobním i sportovním životě. Ukončení školní docházky, přijímací zkoušky, zahájení studia na Střední průmyslové škole strojnické v Praze... A ze sportovního hlediska je pak přechod do vyšší věkové kategorie vždy fyzicky i psychicky náročný a u stýplařů je o to náročnější, že kromě prodloužení trati z 1500 na 2000 metrů je při přechodu do kategorie dorostu navíc čeká zvýšení předepsané výšky překážek o "drastických" patnáct centimetrů. Na začátku halové sezóny se Ondrovi podařilo překonat hranici dvou minut v běhu na 800 metrů a proto se rozhodl nastoupit na této trati i na halovém MČR. Z rozběhu si sice zajistil přímý postup mezi osm finalistů, jejichž kvalifikační časy se vešly do 1,2 vteřiny. Ale ve vyrovnaném finále potom Ondra trochu doplatil na svou nezkušenost s takto vyrovnanými závody, ještě tři sta metrů před cílem byl beznadějně zavřený na konci startovního pole, takže svůj finiš zahájil pozdě a při své premiéře mezi dorostenci obsadil páté místo. A právě toto Mistrovství republiky bylo od Ondrových patnácti let také jediné mistrovství v hale nebo na dráze, na kterém ve své kategorii nezískal žádnou medaili... V letní závodní sezóně absolvoval Ondra první starty v I. lize mužů, jak jinak než v dresu Sokola Kolín, ale celkově se mu v ní příliš nedařilo. Její začátek promarnil nesportovními aktivitami a v požadovaných termínech se Ondrovi nepodařilo zaběhnout výkon potřebný k nominaci na mezistátní utkání, popř. European Youth Olympic Games. Až po měsíci začala jeho sportovní forma opět stoupat. Právě včas na to, aby dokázal zvítězit na MČR na dráze v běhu na 2000 metrů překážek a druhý den Mistrovství doběhnout čtvrtý v běhu na 3000 m (9:13,66). Ale potom následovalo víceméně "prolenošené" léto a po oddílovém soustředění se přihlásilo Ondrovo zdravotní prokletí příštích let - nachlazení a záněty dutin, které si vyžádalo léčbu antibiotiky. Tím druhá část letní závodní sezóny víceméně skončila dříve než začala. V jejím závěru ještě Ondra, prakticky bez tréninku, doběhl na 2.- 3. místě ve stýplu na MČR družstev a s kolínskými dorostenci pak mohl oslavit další titul Mistra ČR. Od září pak začal Ondra navštěvovat střední školu a zpočátku se úplně nedařilo skloubit časově náročné dojíždění s tréninky. Navíc "sparing kolegyně" se rozprchly do světa a Ondra zůstal v Nymburce se svým běháním sám. Naskytla se otázka, zda za těchto podmínek a s tímto přístupem má význam s výkonnostní atletikou pokračovat. Ale Ondra se naopak rozhodl začít makat...
Osobní rekordy v roce 2017: 800 m - 1:57,75, 1500 m - 4:06,15, 3000 m - 9:13,66, 2000 m SC - 6:19,78
Do roku 2018 vstupoval Ondra s jasným cílem - nominovat se na ME dorostu v Maďarském Györu a postoupit tam do finále. Aniž to na jejím začátku tušil, čekala ho sezóna snů... Kvalita zimní přípravy se projevila již během halové sezóny. V ní Ondra zlepšil svá osobní maxima na tratích 800, 1500 a 3000 metrů a na halovém MČR ve Vítkovicích navíc vybojoval první místo v běhu na 1500 metrů. Po skončení halové sezóny se zúčastnil vysokohorského soustředění SCM v italském Melagu. Vědom si "chyby" z předchozího roku, kdy se mu zcela nepodařilo podchytit zahájení závodní sezóny, se již čtrnáct dní po návratu ze soustředění vydal na mezinárodní běžecký mítink do německého Pliezhausenu. Start na 2000 m překážek se mu nadmíru vydařil a ve své kategorii zvítězil časem 5:58,01. Tímto časem navíc o téměř pět vteřin splnil "ostrý" nominační limit ČAS na Mistrovství Evropy do osmnácti let a zároveň si tím vytvořil i vhodné podmínky pro další přípravu a výběr závodů. V dalším průběhu sezóny se, jako člen prvoligového družstva mužů Sokola Kolín, na běžeckých tratích stabilně umisťoval do třetího místa, dočkal se vytouženého reprezentačního dresu a ve slovinské Ptuji zvítězil na mezistátním utkání ve stýplu. Na MČR na dráze na Julisce nejdříve v sobotu večer obhájil titul v běhu na 2000 m překážek (6:02,06) a druhý den ráno navíc získal bronzovou medaili v běhu na 3000 m (8:43,02). Týden před odjezdem na ME vylepšil své osobní maximum v běhu na 1500 metrů na 3:58,51. Forma se zdála být dobrá a začal se rodit nový cíl, v té chvíli z říše snů - nominace na Youth Olympic Games v Buenos Aires. Podmínkou ale bylo umístit se na ME v Györu do sedmého místa a doběhnout jako první z reprezentantů České republiky.
Na ME si Ondra nejdříve čtvrtým místem zajistil přímý postup z rozběhu do finále v novém osobním rekordu 5:54,41 a sen o olympiádě mládeže byl zase o kousek blíž... Když ho před vlastním finále trenér popichoval slovy "tak abys nedoběhl o setinu osmý", odpovědí mu byl odhodlaný výraz a slova "to nebudu, neboj...". Do vlastního finále pak Ondra nastupoval s taktikou neplýtvat silami strkanicemi na čele startovního pole, ale běžet více ze zadních pozic, kde je větší prostor pro ideální náběh na překážky, a ve vhodném okamžiku se začít propracovávat vpřed. Favorité ale začali stupňovat tempo poměrně brzy, již po devíti stech metrech, kdy se od zbytku pole běžců odpoutala šestičlenná skupina. Ondra ji následoval s asi dvaceti metrovou ztrátou, kterou postupně stahoval až se mu ji podařilo zlikvidovat úplně. V závěrečném finiši pak překonal tři soupeře, což v celkovém pořadí znamenalo čtvrté místo a čas 5:50,57 další posun osobního rekordu. I když Ondra na medaili těsně nedosáhl, stal se jedním z nejúspěšnějších atletů české výpravy. Ale hlavně, cesta do Buenos Aires byla otevřena...
Po krátkém tréninkovém odpočinku následovala letní příprava s tradičním soustředěním a také výlet na ME v Berlíně, kam odjel podpořit svého bratra Lukáše startujícího ve finálovém běhu na 800 metrů. Na začátku druhé části letní sezóny si na MČR družstev juniorů Ondra poprvé vyzkoušel svou hlavní disciplínu pro další roky, 3000 metrů překážek, a skončil, stejně jako celkově družstvo kolínských juniorů, druhý. A pak již následovala nominace a odlet na Youth Olympic Games, které se uskutečnily v poměrně pozdním termínu v polovině října. V rámci hledání nových, pro diváky údajně atraktivnějších formátů soutěží připravil Mezinárodní olympijský výbor pro atlety "překvapení". Všechny soutěže se konaly dvoukolově a o konečném pořadí rozhodoval součet obou výkonů. Pro běžce na tratích od 1500 metrů výše pak byl jako druhé kolo připraven kros na 4000 metrů, přičemž právě kros rozhodně nepatřil k Ondrovým silným disciplínám. V běhu na 2000 metrů překážek se Ondra umístil devátý s časem 5:51,78, na 4050 metrů dlouhé krosové trati doběhl až čtyřicátý třetí v čase 12:52. Ve světové konkurenci pak obsadil v tomto podivném dvojboji stýpl-kros celkově dvanácté místo, nicméně účast na této vrcholové akci pro něj byla obrovskou motivací a celoživotním zážitkem. Po návratu z Argentiny čekala Ondru jediná větší nepříjemnost této sezóny, operace dutin, která pro tento rok znamenala ukončení závodní činnosti a značné omezení podzimní přípravy.
Za své výkony v roce 2018 byl Ondra vyhodnocen jako Nejúspěšnější sportovec Nymburska v kategorii mládeže a pro rok 2019 byl zařazen do užšího reprezentačního výběru do dvaceti let.
Osobní rekordy v roce 2018: 800 m - 1:57,44, 1500 m - 3:58,51, 3000 m - 8:43,02, 2000 m SC - 5:50,57, 3000 m SC - 9:44,88
Atletický život je rychlý a tak v roce 2019 čekal Ondru přechod do kategorie juniorů a s ním spojené další prodloužení jeho hlavní závodní trati, tentokrát o celých 1000 metrů. Před zahájením sezóny řešil s trenéry otázku, zda pro tento rok stýply poněkud neomezit a raději se nezaměřit na zlepšení běžeckých schopností na hladkých tratích. Ale Ondra již měl v hlavě cíl - nominaci na ME juniorů, které se mělo uskutečnit ve Švédském Borås. A v čem jiném, než ve svém oblíbeném stýplu, že? V halové sezóně se sice trochu projevoval tréninkový výpadek z podzimu předchozího roku, ale přesto si v ní Ondra vylepšil svá osobní maxima na tratích 800 a 1500 metrů a na halovém Mistrovství ČR v pražské Stromovce obsadil v pomalu rozběhnutém taktickém závodu, ovšem s "pekelně" rychlým finišem, druhé místo. Na jaře absolvoval s SCM další vysokohorské soustředění v Melagu, které se ale díky chladnému, větrnému a deštivému počasí příliš nevydařilo a navíc končilo prakticky v době zahájení závodní sezóny, takže na nějaké předzávodní ladění nezbývalo příliš času. Ondra sice dosahoval výkonů na úrovni předchozí sezóny, ale spokojený nebyl. V případě snahy o splnění výkonnostního limitu je u stýplařů totiž situace o to horší, že kvalitních závodů je pro tuto disciplínu v tuzemsku minimum. Kromě extraligových kol, kde ovšem mohou startovat pouze závodníci soutěžících družstev, jsou to víceméně pouze Mistrovství republiky vyšších věkových kategorií, které ale zase probíhají v nevhodných termínech. A čas běžel... Až začátkem června se Ondrovi na kole I. ligy v Novém Městě nad Metují podařilo zaběhnout osobní rekord na 3000 metrů (8:34,59), který naznačoval formu potřebnou pro splnění limitu. Ten se mu s rezervou podařilo splnit o necelý týden později při narychlo sjednaném startu na atletickém mítinku Anhalt v německém Dessau, kde zaběhl čas 9:05,96. Již o dva dny později se Ondra postavil na start stýplu na MČR do dvaceti dvou let, ale únava z předchozího startu se musela projevit a kontakt s vedoucí dvojicí závodníků neudržel. Přesto si s přehledem doběhl pro bronzovou medaili v čase 9:23,23. Na Mistrovství ČR juniorů Ondra obhájil Mistrovský titul ve stýplu (9:20,25) a doběhl čtvrtý na patnáctistovce. O týden později absolvoval svůj další reprezentační start na mezistátním utkání v maďarském Györu. Zde bohužel panovalo velmi větrné počasí (pozn.: vítr až 5 m/s), které je pro "lehčí" běžce velkou nevýhodou, přesto zde Ondra doslova vydřel druhé místo.
Na ME juniorů v Borås měl Ondra jasný cíl, postoupit do finále a v něm zabojovat o co nejlepší umístění. Ondra byl nasazen do druhého, rychlejšího běhu, takže v okamžiku startu měl dostatečný přehled o potřebném umístění, popř. času potřebném k postupu do finále. Po startu si Ondra hlídal postupovou pozici a přestože při překonávání překážek byla patrná chybějící lehkost, mety prvního i druhého kilometr probíhal Ondra v plánovaných mezičasech. Pak se ale běžecký stroječek začal zadírat na Ondrovi byla vidět stále rostoucí únava. Ztrácel jednu pozici po druhé a konec všem nadějím učinily pády na posledních dvou překážkách. Přesto marný boj dobojoval do konce a po doběhu skončil zcela vyčerpaný v rukou týmových lékařů. S časem 9:26,87 obsadil celkově 22. místo. Z Borås odjížděl zklamaný, ale s úsměvem a s předsevzetím "příští rok je Mistrovství Světa, a tam už to vyjde...".
Týden po návratu ze Švédska se Ondra zúčastnil jediného MČR v kategorii dospělých ve své kariéře a skončil na něm šestý. Po letním soustředění ho čekal náročný závěr sezóny v podobě posledních kol a finále soutěží družstev, včetně baráže o extraligu. V nich obvykle startoval v náročných běžeckých kombinacích 1500 - 800, 3000 SC- 800, navíc s účastí v závěrečných štafetách na 4 x 400 metrů. Takové množství startů samozřejmě kvalitním výkonům příliš nepřálo, ale svými výkony byl Ondra zárukou pravidelného zisku značného počtu bodů pro své družstvo. Po skončení sezóny na dráze se jako komparzista zúčastnil natáčení českého životapisného filmu Zátopek (pozn.: odložená premiéra srpen 2021), dále absolvoval dva městské běhy v Itálii a po nich již zahájil přípravu na další sezónu. Jako základ objemové přípravy se zúčastnil výcvikového tábora SCM na Zadově a naběhané kilometry zúročil na MČR v přespolním běhu v Dříteči. Zde rovnoměrným tempem zdolal tři dvoukilometrové okruhy v čase 19:08 a dosáhl nejlepšího umístění v krosu ve své kariéře, když skončil šestý. Jak již bylo řečeno, krosy vedené většinou v členitém terénu s rozbahněným povrchem, které vyhovují spíše silověji disponovaným běžcům, Ondrovi naopak příliš nevyhovovaly a v pořadí končil většinou až ve druhé desítce startujících. Nasadit Ondru na krosu bylo podobné jako nasadit formuli 1 nebo silniční speciál do rallye... Proto si svého umístění v Dříteči náležitě vážil a považoval ho za velký příslib do další sezóny. Také si hned na začátku halové sezóny 2019/2020 v přetlakové hale na Strahově vytvořil časem 2:33,88 nový osobní rekord v běhu na 1000 m a vše se zdálo být na dobré cestě. Následovalo však silné nachlazení, léčba antibiotiky, zrušené halové soustředění a omezení tréninků až do konce roku...
Za své výkony v roce 2019 byl Ondra vyhodnocen na druhém místě v anketě o Nejúspěšnější sportovce Nymburska v kategorii mužů a jako druhý v anketě O sportovce Středočeského kraje v kategorii mládeže, získal cenu Karlovy Univerzity a pro rok 2020 byl zařazen do užšího reprezentačního výběru do dvaceti let.
Osobní rekordy v roce 2019: 800 m - 1:55,18, 1500 m - 3:55,58, 3000 m - 8:34,59, 3000 m SC - 9:05,96
Jako vrchol své kariéry v kategoriích mládeže měl pro rok 2020 Ondra hlavní cíl nominaci na MS juniorů, které se mělo konat v Keňském Nairobi. A jelikož Ondrův osobní rekord byl necelou vteřinu za předpokládaným limitem, nebyl to v žádném případě cíl nereálný... Navzdory tréninkovému výpadku z prosince předchozího roku se Ondrovi dařilo v přípravných závodech na halové MČR udržet výkonnost na hranici osobních rekordů. Zimní období, obzvláště v Polabí, běžcům v přípravě příliš nesvědčí a tak Ondra čtrnáct dní před halovým Mistrovstvím namísto ladění formy absolvoval léčení dalšího nachlazení. Tam si první den taktickou chybou v běhu na 3000 metrů "prokaučoval" víceméně jistou stříbrnou medaili a doběhl třetí v čase 8:44,28. Večer si na hotelovém pokoji zklamaně pohrával s bronzovou medailí a pro sebe si mumlal "Zítra ta zlatá bude hezčí...". A jak řekl, tak udělal a v běhu na 1500 metrů s přehledem zvítězil. Aniž to v té chvíli kdokoliv tušil, byly to na více než půl roku poslední závody...
Pro další atletickou kariéru měl Ondra v plánu uskutečnit v sezóně 2020 dvě změny. Aby se "posunul" i v soutěži družstev a nemusel pracně vyhledávat závody s kvalitní konkurencí ve stýplu pro plnění případného limitu na MS, rozhodl se pro hostování v extraligovém družstvu mužů VSK Univerzita Brno. Druhou změnou měl být přechod do některého z rezortních středisek. Po skončení halové sezóny byl však dobrým zprávám na dlouhou dobu konec. Místo zahájení jarní přípravy následovala další léčba nachlazení antibiotiky, za čtrnáct dní po jejím ukončení zánět šlachy v palci u nohy, který si vyžádal šestinedělní léčbu a poté další operace dutin s desetidenní rekonvalescencí. Psychické pohodě nepomohla ani vládní opatření vyhlášená v souvislosti s koronavirovou pandemií, která měla za následek rušení, popř. odložení všech sportovních akcí včetně plánovaných soustředění a výcvikových táborů. Odloženo, pro závodníky druhým rokem v kategorii juniorů tedy prakticky zrušeno, bylo i vysněné MS v Nairobi. K běžeckým tréninkům se Ondra vrátil až koncem května. Ale když se od počátku července měly rozběhnout celostátní soutěže, včetně extraligových kol, Ondra si přivodil rupturu stehenního svalu a byl opět ze závodní činnosti i z běžecké přípravy na další čtyři týdny vyřazen. Jedinou potěšitelnou zprávou z tohoto nelehkého období byla neoficiální informace o Ondrově plánovaném zařazení do přípravy na další olympijský cyklus. Běžeckou přípravu zahájil Ondra, v tomto roce již počtvrté, koncem července a na letním soustředění v polovině srpna se začaly objevovat první náznaky vracející se formy. V srpnu si Ondra podle svého plánu podal přihlášku do ASC Dukla Praha a byl přijat do běžecké tréninkové skupiny, ve které působí i jeho bratr Lukáš.
Týden po soustředění se Ondra postavil na start běhu na 3000 metrů překážek na Mistrovství ČR družstev mužů. První start po půl roce, ve stýplu dokonce po jedenácti měsících, provázela trocha nervozity, ale Ondra ho zvládl, při své extraligové premiéře doběhl pátý v čase 9:23,67. Paradoxní na celé situaci je, že pro své družstvo VSK Univerzita Brno získal Ondra šest bodů, "brňáci" zvítězili a porazili družstvo Dukly Praha, za které startuje Ondrův bratr, o pouhé čtyři body... Za čtrnáct dní se ve Vítkovicích konalo Mistrovsví České republiky juniorů. V té době Ondrovi náleželo v ročních statistikách ve stýplu až třetí místo, na vedoucího ztrácel dokonce "propastných" osmnáct vteřin. Před vlastním startem navíc největší soupeři oznámili, že hodlají běžet rychlý závod. Od startu se od zbytku startovního pole odpoutala trojice adeptů na medailová umístění a první dva kilometry se Ondrovi soupeři pravidelně střídali ve vedení. Ondra jejich tempo udržel, v náběhu do poslední zatáčky šel sám do vedení a vytvořil si tak výhodnou pozici pro překonání vodního příkopu. Potom již svůj náskok postupně zvyšoval až do cíle a doběhl si tak pro svůj pátý stýplařský titul Mistra České republiky v řadě. V cíli pak jen nevěřícně zíral na výsledný čas 9:05,41, u kterého zářilo NL (pozn.: National Leader). Po všech zdravotních problémech a tréninkových výpadcích Ondra zaskočil své trenéry, soupeře i sám sebe. A po závodu dokonce chodil a omlouval se největším soupeřům i jejich trenérům, že vážně netušil, že je na tom tak dobře... O tři dny později se na Vítkovický stadion vrátil jako účastník národního programu mítinku Zlatá tretra Ostrava, kde v běhu na 1500 metrů skončil třetí v novém osobním rekordu 3:53,94. V té době se již začínala rozjíždět další vlna koronavirové epidemie a organizátoři se snažili ještě stihnout "co se dá". Došlo tak k nepříjemné kolizi termínů mezistátního utkání juniorů a MČR do dvaceti dvou let, kterého se, vzhledem k plnění reprezentačních povinností, nezúčastnila celá řada favoritů, včetně tří nejlepších stýplařů. Ačkoliv na mezistátním utkání ČR - Polsko, které proběhlo v polské Karpaczi byl v původním programu stýpl na 3000 metrů, dvě hodiny před startem bylo závodníkům oznámeno, že se poběží pouze 2000 metrů (pozn.: junioři v Polsku běhají 2000 SC). Po startu se Ondra držel ve vedoucí skupině, po prvním kilometru šel sám do vedení, několikrát odrazil nápor polského soupeře, ale do posledním okruhu již vbíhal nikým neohrožován a v novém osobním rekordu 5:46,36 si doběhl pro další triumf.
Posledním závodem sezóny na dráze mělo být finále družstev juniorů v Opavě, kde měl Ondra v plánu běžet kombinaci 800 metrů a 3000 metrů překážek. S žertem prohlašoval "Jestli to vyjde tak na to, že jsem letos závodil úplně nejmíň, budu mít nejvíc zlatých medailí z "republik", co jsem kdy za jeden rok měl". Týden po tomto finále měl zahájit přípravu na další sezónu a připojit se k nové tréninkové skupině na soustředění na Šumavě...
A potom, 24. září večer, přišla ta zdrcující zpráva, že Ondra Hodboď svůj život dobrovolně ukončil. Pohřbu, který se konal v pátek 2. října, paradoxně ve stejnou dobu, kdy měl plánovaný odjezd na poslední závody sezóny, se zúčastnily stovky lidí. Na poslední cestě přišli Ondru doprovodit příbuzní, přátelé, spolužáci, atleti a trenéři z oddílu, doslova z celé republiky se sjeli kamarádi a známí ze závodů, atletických soustředění a repre akcí, soupeři, trenéři...
Ondra měl své atletické plány a sny, mnohé z nich se právě začínaly plnit. Po řadě zdravotních problémů jeho forma strmě rostla, jako o splněném snu mluvil o přijetí do ASC Dukla do tréninové skupiny, ve které trénuje jeho bratr Lukáš, společně s kterým si do budoucna přál zúčastnit se velké reprezentační akce. Za vrchol své atletické kariéry by považoval účast na Olympijských hrách v roce 2028 v Los Angeles. Ale měl i své plány mimo atletickou dráhu. V příštím roce by ho čekala maturita, ve studiu chtěl pokračovat na vysoké škole. Přál si naučit se surfovat, hrát tenis, zkusit lezení. Chtěl cestovat a navštívit všechny kontinenty. Se svou přítelkyní Simonou plánovali společnou budoucnost. Sny a plány nadějného běžce a skvělého kamaráda, které, bohužel, navždy zůstanou nenaplněny...
LV
PS: Brněnští junioři nakonec zlaté medaile, i za Ondru, vybojovali...
Fotogalerie (průběžně aktualizováno)
Osobní statistiky:
Na konci závodní sezony 2020 byl Ondřej Hodboď držitelem třiceti pěti oddílových rekordů napříč všemi věkovými kategoriemi, z toho sedmi oddílových rekordů absolutních...